Kerblík třebule (Anthriscus cerefolium) má delikátní chuť připomínající estragon, čechřici, petržel i anýz. Je to bylina s dávnou historií, která z našeho jídelníčku již téměř vymizela.

Kerblík v polévkách používali již ve starověkém Římu. Oblíbenou bylinou při vaření byla i u našich prababiček.

Listy kerblíku jsou nasládlé a mají kořeněno sladkou až anýzovou chuť. Nejlepší chuť mají mladé listy kerblíku, ty jsou totiž nejvíce aromatické. Je třeba je sklízet ještě před zahájením květu.

Nejlépe chutnají mladé aromatické listy.

Kerblík můžeme vysévat přes celý rok do misek na parapetu a mít tak celoroční sklizeň,

Patří k velice nenáročným bylinkám, které rostou v bytě bez ohledu na roční období. K první sklizni může dojít již měsíc po vysetí.

K pokrmům je přidáváme, pokud to jde, až na závěr vaření , uchovají si tak chuť, vůni a samozřejmě i více prospěšných látek. Kerblík obsahuje flavonoidy, hořčík, glykosidy, éterický olej, vitamin C, železo, magnézium, karoten a další tělu prospěšné látky.

Regeneruje a detoxikuje tělo při dietách a půstech. Proto se jeho konzumace doporučuje při očistných kůrách. Pomáhá při žaludečních potížích a podporuje trávení. Může pomoct i při chronických průjmech. Detoxikuje játra, ledviny a žlučník a  napomáhá při vysokém krevním tlaku.

Kerblík se přidává nejčastěji do zeleninových jídel, polévek, omáček, bylinkového másla, zeleninových salátů a jídel z vajec. Hodí se také k rybám, drůbežímu či jehněčímu masu.

Nejčastěji se objevuje ve francouzské kuchyni. Listy kerblíku se zde přidávají k řadě pokrmů, především rybích, vaječných a také do salátových zálivek. Kerblík je výborný ve smetanových polévkách.

Určitě jej také ochutnejte.