Lilek, nedoceněná zelenina

lilky

Lilek vejcoplodý je stará kulturní rostlina, jejíž původ bychom pravděpodobně našli v době starověkého Egypta. V Indii a Pákistánu byl velmi oblíben už před čtyřmi tisíci lety a dodnes si tam drží své výsadní postavení v jídelníčku. Pěstování lilku jako užitkové rostliny, proniklo do Evropy asi v 17. století a v dnešní době se usadil také u nás.

Staří Řekové nazývali lilek jablkem bláznů. Věřili totiž, že nadměrná konzumace lilku připraví člověka o rozum. Jakmile však přišli na to, že pokud se lilek nekonzumuje syrový, ale je tepelně upravený, nikdo o rozum nepřichází. Teplem se totiž zbaví nejen hořkosti dužiny, ale rozloží se jedovatý solanin. Někteří příbuzní lilku jsou však opravdu jedovatí, jako například lilek potměchuť. Ovšem i pro tento druh například v Turecku existuje až tisíc receptů na přípravu této chutné odrůdy.

Lilek, zvaný také baklažán je jednoletá rostlina příbuzná s bramborem a rajčetem dorůstající až metrové výšky. Lilek je pěstován pro svoje fialovočerné plody. Lilek může dosáhnout hmotnosti až dva kilogramy. Skuteční mlsouni však dávají přednost mnohem menším plodům. Plody by měly mít lesklou, hladkou slupkou a jasně zelený stonek i čepičku. Větší a starší většinou bývají vodnaté a hořké.

Lilek je ceněn pro velké množství karotenu a vitamínů skupiny B. Obsahuje hodně kyseliny listové a pantotenové. Úctyhodný je obsah minerálů, zejména hořčíku, železa, vápníku, manganu a zinku. V obsahu draslíku předčí dokonce i zelí, mrkev a cibuli. Ve slupce se skrývá i rutin, který zpevňuje cévy a má i protisklerotický účinek. Lilek údajně obsahuje největší obsah pektinů ze všech druhů zeleniny. I dietologové doporučují konzumaci lilku, až devadesát procent hmotnosti plodu totiž tvoří voda. Nejvíce cenných látek se ukrývá ve slupce. Pokud to tedy nevyžaduje recept, neměl by se před tepelnou úpravou loupat.

Zajímavé je, že lilek obsahuje více nikotinu, než kterákoliv jiná rostlina. Množství nikotinu v lilku je ale ve srovnání s množstvím nikotinu přijímaným pasivním kouřením zanedbatelné. Všeobecně platí, že stejné množství nikotinu jaké obsahuje jedna cigareta, je obsaženo v 9 kilogramech lilku.

Nevýhodou lilků je, že velmi snadno nasávají olej. Je proto dobré, posypat je před přípravou solí a nechat tzv. vypotit. Takto upravené lilky nebudou tolik přijímat olej a zbaví se tak i případné hořkosti.

Z plodů lilku se mimo jiné připravuje i falešný kaviár. Je chutný a samozřejmě daleko levnější než ten z jiker jesetera. Příprava je velmi jednoduchá. Připravuje se z opečených lilků, jejichž dužnina se po prochladnutí rozmixuje s olejem, solí, pepřem, citrónovou šťávou, případně také s paprikou a drobně posekanou cibulí. Podává se vychlazené.

Využití lilků v kuchyni je skutečně velmi mnohostranné. Jejich chuť se skvěle doplňuje s česnekem a bylinkami. Lilek je možné smažit, grilovat i zapékat. Jsou nepostradatelnou součástí mnoha indických pokrmů, řeckých, italských a tureckých pokrmů.

 

rdc


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>