Pohanka je jednoletá rostlina z čeledi rdesnovitých. Patří k teplomilným rostlinám. Její vegetační doba je krátká, trvá od 99 do 120 dnů. Poté se sklízí. Vyrůstá až do výšky půl metru a když kvete, pyšní se krásnými bílými kvítky.

Původní oblastí pohanky jsou Himaláje, odkud se do Evropy dostala přes jihovýchodní Asii. V Indii ji znali už před 2 500 lety. Nejstarší archeologické nálezy semen pohanky pocházejí z období doby železné. V Evropě pak její nález archeologové datují do 10. století, kdy byla objevena v Maďarsku na jižním břehu Balatonu.

Na území dnešní České republiky se pěstovala již ve 13. století. V této době také pohanka získala svůj název, a sice při nájezdech Tatarů – pohanů. Dochovaly se zprávy, že v 17. století pohanková kaše byla základní a velmi oblíbenou potravinou spolu s chlebem, zelím a mléčnými produkty. V dnešní době se na tuto obilovinu zapomíná, což je škoda, je totiž výborným pomocníkem při řadě obtíží.

Semena pohanky obsahují draslík, fosfor, vápník, železo, měď, mangan a zinek. Z vitaminů jsou v plodech této obiloviny zastoupeny především vitaminy B1, B2, niacin, E a C. Velmi důležitým vitamínem je cholin, který regeneruje jaterní buňky po poškození chorobami nebo alkoholem. Pohanka je velmi vhodná k detoxikaci celého organizmu, a je dokonce doporučována i v těhotenství.

Pohanka obsahuje také rutin, který je důležitý pro pevnost a pružnost cévních stěn. Zmírňuje potíže s křečovými žílami na nohou. Odborníci doporučují konzumaci pohanky spolu se zeleninou, účinek rutinu totiž ještě násobí vitamin C. Díky této kombinaci můžete snížit riziko infarktu nebo třeba mozkové mrtvice. Pro lidi trpící hemeroidy je jistě dobrou zprávou to, že při pravidelné konzumaci pohanky a pití odvaru z lněného semene, je velká pravděpodobnost, že během jednoho měsíce budou mít zcela po problému. Je důležitá i při žaludečních a dvanácterníkových vředech, střevních nádorech a stavech místního krvácení či při silné a dlouhé menstruaci.

Pohanku je potřeba šetrně připravit, abychom jí ponechali její léčivé účinky. Bohatě postačí, když ji jen spaříme vařící vodou a necháme pod látkovou utěrkou nabobtnat. Při přípravě postupujeme podobně jako u rýže, na jeden hrnek pohanky tedy použijeme dva hrnky vody.

Chceme-li udělat něco pro své zdraví, kupujeme jen pohanku loupanou mechanicky, tedy tu, co má světlou barvu. Ta tvrdá a tmavá, jak ji mnozí známe, je totiž potřeba dlouho vařit, a tím nezůstávají zachovány žádné vitamíny.

Na skladování není pohanka vůbec náročná. Stačí ji uchovat v suchu, chladu a uzavřených tmavých dózách, pokud si ji ovšem nechceme nechat naklíčit.

Z pohanky lze připravit snad vše, na co si vzpomeneme. Lze použít na karbanátky, do bábovky, polévky, rizota, výborně se hodí k zapékání a vyrábí se z ní i pohankový med. V Kanadě, kde se pohanka těší velké oblibě, z ní připravují lívance a podávají s javorovým sirupem.

rdc
foto: rawa, unsplash