Libeček, majoránka nebo pepř jsou trvalou součástí naší kuchyně.

Dokonce jsme si zvykli i na kurkumu, kari, či kardamom. Ovšem v okamžiku, kdy opustíme hranice naší země a vydáme se do vzdálenějších míst, můžeme narazit i na absolutně neznámá koření, jejichž jména, ani chuť nám nic neříkají a dokonce se jim můžeme, v obavách o své zdraví, vyhýbat.

V Turecku, Sýrii a Libanonu se můžeme setkat s tajemnou ingrediencí s tajemným názvem sumach, či sumah. V češtině má poněkud specifické označení škumpa koželužská. Z tohoto divoce rostoucího keře se zpracovávají plody, používají se sušené buď celé, nebo mleté. Škumpu znali jako kyselící prostředek již staří Římané. Chutná svěže a lehce nakysle. Nechybí prakticky na žádném stole ve výše uvedených zemích. Výborně se hodí na drůbež, či ryby.

V Turecku se také daří hladýši neboli horskému kmínu. Ovšem původně se vyskytoval i v Malé Asii, Kavkazu a Íránu. Roste divoce v horských oblastech ve vápenaté půdě. Sklízejí se zhruba 8mm semena, která se suší a pak používají buď namletá, nebo celá. Hladýš v turecké gastronomii nahrazuje v podstatě pepř, skvěle si rozumí s pokrmy z jednoho hrnce, s rajčaty, či kapustou. V našich končinách se může nahradit lépe dostupným římským kmínem. Hladýš se rovněž osvědčil jako léčivý prostředek proti žaludečním bolestem, kdy se užívá ve formě čajového nálevu.

V Thajsku, či Indonésii vám mohou do jídla přisypat tzv. mauricijskou papedu. Jedná se v podstatě o indický citrónovník, který dorůstá do výšky pouhých třech metrů. Svraštělé citrusové plody se podobají limetám. Jejich slupka se pak hojně využívá do polévek, dipů, kari, pokrmů z drůbeže, či ryb. Nicméně se využívají i listy, které se vyvářejí, stejně jako třeba bobkový list, spolu s ostatními surovinami.

Sassafras neboli kašťu bělavou uctívají indiáni v Severní Americe. Téměř třináctimetrový strom se nachází ve smíšených listnatých lesích poblíž pobřeží Atlantiku. Na jiné kontinenty se nerozšířil. Květ i bobule se však nepoužívají. Pouze prášek z listů, nebo také kůry. Kůra kořenů má afrodiziakální účinky, indiáni z ní připravovali milostné nápoje. V současnosti se objevuje především v Louisianě v kreolských jídlech, či pokrmech z mořských plodů. Používá se i jako jemné zahušťovadlo pokrmů.

Až tedy při svých cestách narazíte na tyto, poněkud nezvyklé názvy, nezdráhejte se je vložit do svých úst. Obvykle jen nahrazují ingredience, které známe v jiné podobě a pod jinými jmény. A dovolená by vždycky měla přinášet i trochu gastronomického dobrodružství.

Autor: Martina Bittnerová
Foto: Ratul Ghosh on Unsplash

Zdroj: Managerka.cz