Petržel (Petroselinum hortense) je dvouletá, někdy však i vytrvalá rostlina z čeledi mrkvovitých.

Pochází z východní části Středomoří, kde se z počátku sbírala jen nať bylin divoce rostoucích v hornatých terénech. Obrat v jejím pěstování nastal za vlády Karla Velikého, který byl známý svou oblibou zeleniny. Byl to údajně on, kdo nařídil její pěstování u svého sídla. V 16. století se pěstování petržele rozšířilo i do Anglie, později až do zámoří. Dnes je petržel nepostradatelnou zeleninou, kořením, ale i léčivkou.

Známe několik odrůd petržele. Jedny se pěstují pro kořen, jiné pro nať. Obojí v kuchyni můžeme použít. Petržel však můžeme používat nejen jako koření, zeleninu při vaření, ale i jako léčivo, a to jak v čerstvém, tak sušeném stavu.

Hlavní účinnou látkou petržele jsou silice, které povzbuzují zažívací pochody a napomáhají činnosti ledvin. Pro svou dráždivost se však její přílišná konzumace nedoporučuje lidem se zánětlivými procesy v ledvinách a těhotným ženám.

Petržel obsahuje 85% vody, ale její vláknina je tak tuhá, že k přípravě zdravé šťávy je nutné rozmělnění a hodně síly. Je bohatá na provitamin A, vitaminy B a C, dále na draslík, vápník, hořčík, mangan a železo. Pomáhá i při močových kamenech, po zánětu prostaty i při menstruačních potížích.

K jídlu lze použít celou rostlinu, od kořene po semena. Jako zelené koření se využívá především petrželová nať v různých obměnách (kadeřavá, i běžná). Můžeme ji dát téměř do všech pokrmů, oblíbená je v polévkách, smetanových a houbových omáčkách, nádivek. Přidává se i k masům, do salátů a především k ozdobení pokrmů.

Můžeme ji i sušit, ale ztratí tak především vitamín C. Sušená petržel je součástí urologických čajů a bývá považována za účinné afrodiziakum. Odvar z petrželové natě působí jako vlasové tonikum, které může oživit mastné a poničené vlasy.

foto: Magdalena Olszewska, unsplash